Terasy Slezská

Adresa, která sama o sobě prodá vše, co se zde postaví, to není. Je to ale místo s velmi rozmanitým, stále ještě autentickým půvabem. Není to místo pro nablýskaný metropolitní činžák, ale není to ani místo pro periferní kolonii rodinných domků. Je to místo pro pokus spojit výhody bydlení v bytovém a rodinném domě. Šance pro hybrid, který si z typologie bytového domu půjčuje efektivitu využití prostoru, efektivitu dopravní obsluhy a komunikací. A z bydlení v rodinném domě si půjčuje pocit komorního měřítka i komunity, pocit autonomie, individuálního prostoru, maximálního propojení exteriéru a interiéru, maximálního propojení se zahradou.

Celá kompozice se rozpadá do dvou samostatných hmot, které vymezují dvě rozhraní. První, menší hmota, navazuje na štít stávajícího domu a snaží se podílet se na definování půvabně se vinoucí uliční fronty Keltičkovy. Tato hmota je tvořena mezonetovými byty se samostatnými vstupy z ulice a společným vjezdem do individuálních garáží. Hlavní pobytové místnosti navazují na individuální předzahrádky na vnitřní straně parcely. Tato hmota je v podstatě jakýmsi hybridem řadových rodinných domů a bytového domu. Má výraz, který neprozrazuje opakující se rytmus uvnitř.

Druhá, podstatně větší hmota, definuje východní rozhraní. Je nasazena na jihovýchodní hranici pozemku. Její průběh kopíruje mírné stoupání hřebene pozemku pozvolnou rampou garážového podlaží. Nad touto rampou kaskádovitě vystupují dvě podlaží bytů. Pro maximální efektivitu jsou půdorysy garáží a bytových podlaží zkoordinovány do trojtraktu, takže hmota má na bytový dům poměrně značnou hloubku. Umístění hlavních obslužných a komunikačních prostor do středu traktu přináší nejen jednodušší stavebně technické řešení, ale i vysokou efektivitu poměru obsluhovaných k obslužným prostorům, maximální variabilitu dispozic a vysoký podíl bytů na fasádě.

Byty mají atraktivní výhledy do lesa na východě, na město na západě, kde mají navíc velké předzahrádky - terasy. Styk bydlení s vnějším světem zprostředkovávají hluboké lodžie, které vytvářejí intimní mikrosvěty umožňující maximálně propojovat interiér s exteriérem, opticky ho zvětšovat, vytvářet dojem bydlení v pavilonech a přitom udržet naprostou intimitu. To vytváří překvapivý paradox vůči kompaktnímu vnějšímu výrazu.

Lodžie hrají podstatnou roli i v architektonickém výrazu. Jejich formát a četnost pomáhají zredukovat měřítko objektu a díky tomu vytvářet komorní dojem. Hra s měřítkem překlenuje i měřítkové rozpory stávající historické architektury v sousedství a vytváří tak pro jejich vzájemnou komunikaci širší kontext.

Kontextuální je i materiálové řešení. Inspirací byly velké opěrné zdi na jihovýchodě parcely provedené v režném zdivu. Východní hmota je jakoby pokračováním těchto opěrek. Vzniká tak dojem jakéhosi fragmentu hradebního systému - šancí. Režné zdivo je ale v kontextu Ostravy hlavně reprezentantem poezie industriální architektury a reprezentačních staveb 19. století. Výraz obytného souboru je tedy zároveň narážkou na barokní fortifikace i na industriální architekturu.

Věříme, že koncept spojuje racionální i citové aspekty záměru a místa do výsledku, který má charakter pragmatické poezie, ve které se skládáním obyčejných věcí dochází k neobyčejnému výsledku. Věříme, že návrh nabízí i strategii směrování nákladů na stavbu do samotné, subjektivně vnímatelné kvality bydlení. A z hlediska komerčního doufáme, že bydlení na Terasách Slezská nebude mít v Ostravě srovnatelnou konkurenci.